Apple M5 Max je nejrychlejší čip na trhu. Intel se do tabulky vešel jen díky zásuvce

Když Apple v listopadu 2020 nacpal do MacBooku Air čip z iPadu, znělo to jako marketingový trik s krátkou životností. Šest let a pět generací později má nejrychlejší jednovláknový procesor na trhu logo nakousnutého jablka, sedí v notebooku a v zátěži spotřebuje míň, než kolik si desktopový Intel bere v klidu na ploše.

Přesně to je moment, na který se vyplatí podívat s tabulkami a čísly, ne s dojmy. Vytáhli jsme skóre Geekbench 6 napříč celou historií Apple Silicon, přidali aktuální konkurenci od Qualcommu a AMD a nakonec vedle nich postavili to, s čím dnes soupeří Intel. Výsledek je pro Intel nepříjemný a pro Qualcomm překvapivě dobrý.

Šest let, které přepsaly notebookový trh

Apple Silicon je architektura ARM, tedy stejná rodina, ze které pochází procesor v každém telefonu. Roky platilo, že ARM znamená „úsporné, ale pomalé". Apple to obrátil tím, že vzal telefonní jádro, dal mu obří vyrovnávací paměť, širokou instrukční frontu a přilepil na stejný křemík paměť RAM. Vznikl SoC, kde procesor, grafika, neurální jádra i paměť sdílí jeden čip a jednu paměťovou sběrnici.

Cena za to je nulová modularita — paměť ani grafiku po nákupu nevyměníte. Odměnou je latence a spotřeba, se kterou se klasická sestava „procesor plus samostatná paměť plus samostatná grafika" pere jen těžko.

Základní čipy: M1 až M5

Nejdřív ta nejjednodušší linka — základní čip bez přívlastku, tedy to, co pohání MacBook Air a nejlevnější MacBook Pro. Všechna skóre jsou průměry z databáze Geekbench 6.

Za pět generací je to +80 % v jednom jádře a +108 % ve všech jádrech dohromady. Zajímavější než celkové číslo je ale jeho rozložení: mezi M1 a M2 přidal Apple 11 %, mezi M2 a M3 zhruba 18 %, mezi M3 a M4 skoro 20 % a mezi M4 a M5 dalších 13 %. Žádná generace nebyla nudná, což se o konkurenci ve stejném období říct nedá.

Pozor na jednu věc, kterou tabulky nezachytí: M4 byla ta generace, kdy se posunulo hlavně jednovláknové skóre, zatímco M5 přidal spíš v grafice a v neurálních akcelerátorech zabudovaných přímo do GPU. Pokud vás zajímá běh jazykových modelů lokálně na notebooku, je to podstatnější rozdíl než těch 13 % v CPU.

Pro, Max, Ultra: kde se láme desktop

Zajímavá čísla začínají u větších verzí. Zatímco základní M-čip cílí na tenký notebook, varianty Pro, Max a Ultra jsou přímý útok na pracovní stanice.

Všimněte si dvou věcí. Za prvé: M5 Max v notebooku překonává M3 Ultra, tedy vrcholný čip pro stolní Mac Studio, který má o 14 jader víc. Za druhé: M5 Pro se od M5 Max liší jen okrajově — obě verze mají 18 procesorových jader a v CPU testech je mezi nimi rozdíl v řádu jednotek procent. Rozdíl je v grafice a paměťové propustnosti, ne ve výpočetním výkonu. Kdo si připlácí za Max kvůli tabulkám v Excelu, plýtvá.

Recenzenti z Notebookchecku navíc naměřili, že 14palcový MacBook Pro s M5 Max ve dlouhé zátěži termálně škrtí — v testu spotřeboval 84 W oproti 117 W u šestnáctipalcové verze. Stejný čip, jiná chladicí soustava, jiný výsledek. To je detail, který v žádné oficiální tabulce nenajdete.

Konkurence: Qualcomm dohnal, Intel a AMD ne

A teď to hlavní srovnání. Do jedné tabulky jsme dali vrchol Applu, vrchol Qualcommu, nejlepší mobilní čipy Intelu a AMD a pro kontext i dva desktopové procesory, které se strkají do plnotučných skříní s 250W napájením.

Přečtěte si ten první a čtvrtý řádek ještě jednou. Notebookový čip Applu je v jednom jádře o 27 % rychlejší než vlajkový desktopový Intel, který má šest jader navíc a zásuvku ve zdi. A ve vícevláknovém testu, kde by desktop měl mít domácí výhodu, je M5 Max pořád o čtvrtinu napřed.

Druhé překvapení je Qualcomm. Snapdragon X2 Elite Extreme dotáhl jednovláknový výkon na 4 080 bodů, tedy na 95 % Applu — po letech, kdy se ARM na Windows používal hlavně jako varovný příběh. V praxi ho ale pořád brzdí emulace x86 aplikací a fakt, že Windows on ARM má stále méně nativního softwaru než macOS.

A co Intel? Zázrak se odkládá

Intelova pozice v téhle tabulce se dá shrnout jednou větou: firma dodává slušné procesory do kategorie, kterou už nedefinuje.

Panther Lake, představený na CES 2026, je pro Intel důležitý hlavně proto, že běží na vlastním procesu 18A. Výkonově je to ale posun o 15–19 % oproti předchozí generaci Core Ultra 9 285H — solidní iterace, která pořád končí zhruba tam, kde byl Apple s čipem M4 v roce 2024. Nejzajímavější část Panther Lake je integrovaná grafika Xe3, ne procesorová jádra.

Skutečnou naději představuje až Nova Lake s novými jádry Coyote Cove a Arctic Wolf. Úniky mluví o 28jádrovém modelu Core Ultra 9 4950K jako o prvním kroku a o pozdější verzi s až 52 jádry. Termín se ale postupně posouvá z konce roku 2026 na začátek 2027 a všechno, co dnes existuje, je neověřený snímek obrazovky z CPU-Z od anonymního zdroje. Do té doby má Intel v notebookovém segmentu problém, který se nedá vyřešit slevou.

Výkon na watt je ta skutečná pointa

Kdo chce Apple Silicon shodit, obvykle argumentuje tím, že se srovnává notebook s desktopem a že Geekbench přeje architektuře ARM. Jenže právě spotřeba je místo, kde je rozdíl nejméně diskutabilní.

• M5 Max v šestnáctipalcovém MacBooku Pro: 117 W průměrně ve vícevláknové zátěži, 21,5 W v jednovláknové.
• Core Ultra 9 285K: 125 W základní TDP, v turbu běžně přes 250 W — a to bez grafické karty.
• Ryzen 9 9950X3D: 170 W TDP, špička podobná.

Apple tedy dosahuje vyššího skóre při zhruba poloviční spotřebě procesoru, a to včetně integrované grafiky, která by u konkurence byla samostatná karta s vlastním napájením. Právě proto vydrží MacBook Pro na baterii pracovní den, zatímco herní notebook s Ryzenem AI Max+ 395 jde po dvou hodinách hledat zásuvku.

Bonus: telefon, který v jednom jádře poráží desktopový Ryzen

Aby to nebylo tak jednoduché, přidáváme čip, který se do žádné z předchozích tabulek nevešel, protože se vejde do kapsy.

Ano, čtete správně. Telefon má v jednovláknovém testu vyšší skóre než vlajkové desktopové procesory Intelu i AMD a v jednom jádře porazí i notebookový čip M3. Ve vícevláknovém testu je to pochopitelně jiný příběh — šest jader v telefonu prostě nepřebije šestnáct v počítači. Ale jako ilustrace toho, kam se za deset let posunula mobilní architektura, to stačí.

Kde ta čísla lžou

Než si na základě téhle tabulky objednáte MacBook, čtyři poznámky:

1. Geekbench není práce. Měří krátké dávky ve vyrovnávací paměti, což vyhovuje čipům s velkými cache a rychlou pamětí. V dlouhém renderu v Blenderu nebo při kompilaci obřího projektu se odstupy smrsknou a někdy i obrátí.
2. Verze se liší. Geekbench 6.5 a 6.7 dávají u stejného čipu odchylku v řádu procent. Skóre z různých zdrojů proto nikdy nesrovnávejte na desetiny.
3. Software rozhoduje víc než křemík. Pokud stojíte a padáte s aplikací, která existuje jen pro Windows a x86, je nejrychlejší jednovláknový čip světa k ničemu.
4. Cena. MacBook Pro s M5 Max začíná na částce, za kterou pořídíte desktop s Ryzenem 9950X3D a pořádnou grafickou kartu. Výkon na watt je skvělý argument; výkon na korunu je jiná disciplína.

Co bude dál

Apple podle všeho chystá M5 Ultra jako spojení dvou čipů M5 Max, což by při současném škálování znamenalo vícevláknové skóre nad 50 000 bodů. Qualcomm má se Snapdragonem X2 poprvé produkt, který se dá bez ostudy postavit vedle Applu. AMD s architekturou Zen 6 slibuje na rok 2027 výrazný skok. A Intel má Nova Lake, o kterém zatím víme jen to, co ukázal jeden rozmazaný screenshot.

Přechod na ARM v noteboocích se z otázky „jestli" definitivně stal otázkou „kdy a s jakým softwarem". Šest let po M1 už o tom nediskutují ani skeptici — jen počítají watty.